Random #morning

Řeknu vám, dva víkendy klidu. To je pro mě něco, co moc neznám. Bejvali časy, kdy jsem třeba neměla ani dva měsíce v kuse volný víkend - buď jsem byla v práci nebo někde pryč, ale doma ne. Fakt závidím těm, co nemají problém s dojížděním a nemusí si všechno plánovat měsíc dopředu.
Každopádně mám pro vás malou ukázku mojí víkendová radosti. Samozřejmě jídlo. Ale jenom snídaně. Když jsem fotila první, zvala jsem si to všechno k mámě na postel (bílé povlečení je prostě paráda) no všechno dofotím a moje šikovnost vylije džus na peřinu .... nemám co dodat.
Snídaně není, ale to hlavní, zbožnuju vařit a péct ještě víc. Takže pokaždé, když neuvařím, tak peču, ale většinou použiju jeden kousek na fotku na instagram a za tu chvilku zbytek zmizí v žaludcích mé milované rodiny.
To je asi úděl pečení u nás doma. Spolužačka mi vždycky říká, že u ní doma je to to samé .. :D


By the way, mám prostě super zprávu. Asi v úterý mi přišel email, že jsem vyhrála ve fotografické soutěži cenu ředitele Památníku Lidice. Při hodině, když jsem si to četla jsem nemohla moc jásat, ale radost jsem měla velkou, protože jsem neočekávala vůbec nic. Ale lepší bylo vidět reakci paní učitelky, která tam ty fotky posílala, když jsem jí to byla říct.

And again, busy

Před týdnem jsem si básnila o tom, jak mám volno. Najednou je to fuč a já se zase topím v nestíhající práci. Včera jsem vynervená čekala až brácha vyjde z třídy a bude aspoň vědět jestli má odmaturováno nebo ne. Když rozrazil dveře z posledního předmětu tak jsme doufali alespoň v dostatečné. Všechno dobře dopadlo a doma se slavil úspěch. Na druhou stranu jsem přišla domů a musela začít učit zase já. Diář mám pěkně zase plný písemek a úkolů. Do toho plánujeme oslavu narozenin, což je taky jeden velkej zmatek.Jestli máte nějaké zkušenosti s pořádáním uvítám jakoukoliv radu.
Moje vytíženost zasáhla už i můj ranní rituál vybírání oblečení a já prostě vezmu to první co mi padne do ruky a nemusím se o to moc starat během dne. Košile a něco jako snaha o boyfriendy je většinou první volba. Velká kabelka je nejlepší v tom, že do ní naházíte celý život a je v ní pořád místo.

First and last all in black

Řeknu to na rovinu, all-black outfity asi fakt nejsou nic pro mě, teda alespoň když je víc jak 21°. Tak ale chtěla jsem to zkusit. Vlastně jediný důvod, byly boty. Moje new in. Jsem z nich fakt nadšená, protože jsem je kupovala přes internet - vinted.cz (jsou úplně nové, protože slečně neseděla velikost), a dost sem se bála o velikost.

Je sobota večer a já se konečně dostala k fotkám z úterý. Řekla bych, že utekl další týden plný akcí a já mám konečně od Velikonoc zase volný víkend. Doháním teda, co se dá. Taky to znáte? Po hodně dlouhé době jsem si také udělala čas na nějaké to pečení tak snad to dopadne dobře.

This wasted youth

Znáte ten pocit, když procházíte obchody ať už v nákupní náladě nebo bez ní, koukáte na trička, jedno vám padne do oka a teď nevíte, jestli ho vzít nebo ne? V jedné knize od Jane Austenové (myslím, že to byla Emma) byla taková hlubokomyslná věta: Jestli si nejsi jistá svým ano, řekni raději ne. Ta mě často při nakupování inspiruje. V případě trička, co mám na sobě to bylo trochu jinak. Procházela jsem obchod, kde normálně vezmu jenom legíny a jdu, ale tentokrát jsem se koukla i po jiných věcech. Tohle tričko mě zaujalo, protože jsem podobné hledala dlouho do jednoho outfitu do Anglie. Dlouho jsem se rozhodovala, ale když jsem si všimla, že je v akci jenom za dvě stovky nesla jsem ho hned ke kase.....
Takovéhle story bych mohla snad vyprávět o většině mého šatníku, většinou o dost zajímavější, ale to zase jindy.
V pátek mě čeká celodenní Taneční akademie a v sobotu nakupovací výlet do Prahy tak můžete čekovat instagram nebo snapchat (ewiskaa). Mimochodem mě teď čekají dva volné víkendy tak se budu snažit být, co nejvíc produktivní, co se blogu týče. Ovšem znám se, a proto nic neslibuji.

První májová

První máj jsem strávila v práci, vlastně i druhý a třetí. Další dny jsem si "užívala" převážně ve škole teplého počasí a až dneska jsem si udělal trochu toho volna.
Každopádně se mi ověřil můj talent na to se neumět oblékat podle počasí. Na to už jsem si ale docela zvykla, protože ráno v 6, když se oblékám je trochu jinak než potom zbytek dne ... Ale poslední dobou mě docela zachraňuje můj nejnovější kousek - černá kožená bunda. Vlastně mi jí zařídila máma před nějakou paní, co prodává věci z anglických second-handů. Jenomže moje maličkost si zase vybrala do sbírky další motorkářskou věc, ach jo.

V jednom z minulých článků jsem zmiňovala, že ve škole máme docela pohodu. Nevím jestli na učitele také přišlo také jaro, ale teď píšeme tak maximálně 3 písemky do týdne, někdy ani to ne, což už je zvláštní, protože předtím jsme psali každý den klidně i dvě. Tak ale já si nestěžuju, aspoň stíhám dělat věci, které jsem zanedbávala, ale to je na delší povídání.

Poslední dobou jsem si hodně oblíbila tyhle světlé jeany s dírami na kolenou, o mých all-time botách ani nemluvím. Ale když se kouknu na mojí milovanou Mango tašky, co nosím převážně do školy, ukápne mi metaforická slza. Začíná se mi pořádně trhat, ale zatím všechny úspory mají namířeno jinam, takže nová počká až do září.

#MajálesGJŠB

Upřímně nevím jestli je sezóna majálesů v plném proudu nebo už končí, či skončila. Každopádně na plzeňském, na který jsem se těšila, že půjdu, jsem se nakonec koukala jenom z okna obchoďáku. Kamarádka totiž jela na svatbu a nikdo jinej z mých kamarádů nechtěl dát pět stovek za lístky ...

U nás na škole se ale majáles slaví, většinou stejně jako poslední zvonění. No, ale trochu jinak než je to známé ve všech městech. Každá třída má masku podle tématu a jde se průvod po městě. Letošní rok už jsem vzala foťák a snažila se o pár pěkných fotek, no zase jsem měla #BlondStupidMoment a měla jsem plnou paměťovku ... V těchto chvílích mám potřebu vytáhnout z tašky propisku a bodnout si jí do hlavy.  No, ale něco jsem rychle promazala, s mým štěstím i pár fotek ten den vyfocených, ale pár se mi jich povedlo.

Vždycky jsem proběhla kolem průvodu, zastavila se a fotila jak třídy procházejí kolem mě. Zpětně když prohlížím fotky tak výrazy některých lidí, co se koukají přímo do objektivu jsou trochu zvláštní: "Proč mě ta indka fotí?"

Lidice

Před týdnem jsme byli se školou na exkurzy v Praze a v Lidicích. Znáte to ne? Jak si říkáte, že si nemusíte nic připravovat na ráno, že si jenom vezmete něco k jídlu a jdete. No já, tragéd, si chytře vezmu foťák, že udělám nějakou pěknou fotku, ale paměťovku jsem nechala doma. Naštěstí mě zachránila kamarádka.
Sice z Poslanecké sněmovny ani Parlamentu žádné fotky nemám, ale z Lidic jich pár pěkných mám. V areálu lidického muzea jsem také fotili outfit . Myslím, že nějaké fotky se povedly. Mimochodem dvě byli vybrány a poslány do soutěže (Lidice 21.století ... tuším).