Perly #summer2k15

Léto utelko jako mávnutím kouzelného proutku a já mám pocit, že lepší léto jsem nemohla zažít. Dneškem by se dalo říct, že mi začal podzim, protože ty poslední dny léta, prosedím ve škole. Celé prázdniny jsem nenapsala ani jeden článek, což má jedno jediné vysvětlení - neměla jsem čas. Bud jsem byla v práci nebo někde s kamarády a doma mě prakticky neviděli. Vlastně za celé dva měsíce jsem jenom jeden celý den strávila doma - nejnudnější den.

práce mi zabrala většinu času, co jsem měla, ale ty volna .... Myslím, že jednoduše řečeno: festivaly, poutě, párty, koupáky, výlety, tábor. Třešnička na konec byl sportovní kurz se školou v Chorvatsku - totální relax, sice jsem byla každej den utahaná jako pes (nevím jestli to dává smysl), ale prostě úžasný.

Sice dám vám sem pár fotek a říct: "Tohle bylo moje léto" není dostatečné. nejsou tu všechny fotky, ale pro mě jsou důležitější ty momenty, co jsem zažila než ukázat všechny momenty co jsem zdokumentovala, chybí jich tu plno, ale to by pak nebavilo ani vás ani mě.

Bonjour Passou

Včera jsem vám ukázala pár takových random fotek z Passova; ze školního výletu. Teď tu pro vás mám fotku outfitu. Konečně už jsme s Kristýnou přišli na to jak fotit, aby to vypadalo dobře. Sice je dost fotek, u kterých se jenom směju svým výrazům. Smutné je, že jich je víc než těch povedených, proto vybírat něco je těžké.
Když bych měla říct pár slov k tomu, co jsem měla na sobě: All black outfity nebyli nic pro mě, ale teď jsem se v jednoduché kombinaci černého trička, kalhot i bot docela našla. ne jako že by se ze mě stávalo emo, ale je to ráno snadnější než přemýšlet nad něčím "složitějším". jak už jsem básnila v dřívějším článku, tak tady vidíte moje stále špinavé milované nonstop nyní nošené černé boty. Černé skinny teď nosím také skoro každý den, nemyslete si, že nemám jiné kalhoty. Mám ale tyhle jde ke všemu. A tričko z Forever 21 je aktuálně taky jedno z  nejmilejších, navíc ten nápis Dobrý den a na shledanou má také něco do sebe. Puntíkatý batoh z Avonu je teď na mě vidět pořád. První důvod je , že moje everyschoolday kabelka už je v rozkladu a druhý - prostě puntíky a placky.

School trip Passov

V naší třídě je vždycky problém se na něčem domluvit. Větší problém, ale je že nejdřív někdo něco musí vymyslet a pak až se můžeme o něčem začít bavit. Školní výlety jsou tedy každý rok oříšek, ale letos to náš třídní rozseknul celkem rychle, dal návrh, který se všem zamlouval. Tedy nikdo neměl jiný.

Tak jsem dnes ráno nasedli v sedm ráno do autobusu a vyrazili ještě s jednou "spřátelenou" třídou do německého Passova. Je to město kde se stékají 3 řeky a je krásně vidět, že každá má jinou barvu (ale mě se to nepodařilo vyfotit). To je jen ale jedno z mála toho, co je zde krásné. Když vynechám tu kouzelnou klidnou atmosféru, tak tu je jedna z nejkrásnějších katedrál, co jsem kdy viděla (a bylo jich fakt dost); upřímně mě se líbí skoro každá, ale tahle měla svoje kouzlo, sice do interiéru jsme jenom rychle nakoukli, ale woooow bylo obří, stejně obří jako varhany, která jsou v ní - největší na světě.
Mám tu zase pár fotek pro lepší představu. Tentokrát jsem myslela i na to, abych měla paměťovku i baterku do foťáku.

New in June

Přijde mi, že červen utekl jako voda. Ani ne týden do konce školního roku a mě stejně připadá jako včera, když jsme s holkama plánovaly oslavu narozenin. Abych pravdu řekla, čekala jsem v červnu mnoho věcí a ještě víc stresů. Nakonec všechno dopadlo nad má očekávání. Musím si sama sobě pogratulovat. Congrats Červenec mám stále ještě ve hvězdách. Rýsují se mi už nějaké věci, ale to se ještě uvidí.

Buy it now or cry later. Není lepší pocit, když najdete tričko, co má vaše oblíbená bloggerka a vám se samozřejmě líbí taky, ale už nemáte peníze, protože jste nepočítali s takovými nákupy .... Brečela bych, tak hold v červenci bude moje.

Za všechno to utrpení jsem si musela dopřát nějaké to potěšení. Takže můj skromný botník teď zdobí nové boty z H&M. Upřímně nejsem zastánce kupovat boty v takových obchodech, raději mám něco jako Humanic, CCC, ... a tak. Ale tyhle jsem objevila náhodou a byla to láska na první pohled. Navíc za 300!!!
Bohužel mi teď počasí ani trochu nepřeje a mám je pěkně špinavý z toho jak pršelo.
Přišli mi také věci z Forever21. Převážně to byla jenom černá nebo bílá trička do práce. Už na mě ale sedla potřeba si koupit něco barevnějšího, protože můj šatník potřeboval trochu závanu léta - mint tričko.
Dneska jsme si s holkama ještě k tomu udělaly malej trip do Plzně. Řekla jsem si nebudu nakupovat, pojedu na začátku července do Prahy. Víte, ale když jsou všude slevy tak to nejde.

Random #morning

Řeknu vám, dva víkendy klidu. To je pro mě něco, co moc neznám. Bejvali časy, kdy jsem třeba neměla ani dva měsíce v kuse volný víkend - buď jsem byla v práci nebo někde pryč, ale doma ne. Fakt závidím těm, co nemají problém s dojížděním a nemusí si všechno plánovat měsíc dopředu.
Každopádně mám pro vás malou ukázku mojí víkendová radosti. Samozřejmě jídlo. Ale jenom snídaně. Když jsem fotila první, zvala jsem si to všechno k mámě na postel (bílé povlečení je prostě paráda) no všechno dofotím a moje šikovnost vylije džus na peřinu .... nemám co dodat.
Snídaně není, ale to hlavní, zbožnuju vařit a péct ještě víc. Takže pokaždé, když neuvařím, tak peču, ale většinou použiju jeden kousek na fotku na instagram a za tu chvilku zbytek zmizí v žaludcích mé milované rodiny.
To je asi úděl pečení u nás doma. Spolužačka mi vždycky říká, že u ní doma je to to samé .. :D


By the way, mám prostě super zprávu. Asi v úterý mi přišel email, že jsem vyhrála ve fotografické soutěži cenu ředitele Památníku Lidice. Při hodině, když jsem si to četla jsem nemohla moc jásat, ale radost jsem měla velkou, protože jsem neočekávala vůbec nic. Ale lepší bylo vidět reakci paní učitelky, která tam ty fotky posílala, když jsem jí to byla říct.

And again, busy

Před týdnem jsem si básnila o tom, jak mám volno. Najednou je to fuč a já se zase topím v nestíhající práci. Včera jsem vynervená čekala až brácha vyjde z třídy a bude aspoň vědět jestli má odmaturováno nebo ne. Když rozrazil dveře z posledního předmětu tak jsme doufali alespoň v dostatečné. Všechno dobře dopadlo a doma se slavil úspěch. Na druhou stranu jsem přišla domů a musela začít učit zase já. Diář mám pěkně zase plný písemek a úkolů. Do toho plánujeme oslavu narozenin, což je taky jeden velkej zmatek.Jestli máte nějaké zkušenosti s pořádáním uvítám jakoukoliv radu.
Moje vytíženost zasáhla už i můj ranní rituál vybírání oblečení a já prostě vezmu to první co mi padne do ruky a nemusím se o to moc starat během dne. Košile a něco jako snaha o boyfriendy je většinou první volba. Velká kabelka je nejlepší v tom, že do ní naházíte celý život a je v ní pořád místo.

First and last all in black

Řeknu to na rovinu, all-black outfity asi fakt nejsou nic pro mě, teda alespoň když je víc jak 21°. Tak ale chtěla jsem to zkusit. Vlastně jediný důvod, byly boty. Moje new in. Jsem z nich fakt nadšená, protože jsem je kupovala přes internet - vinted.cz (jsou úplně nové, protože slečně neseděla velikost), a dost sem se bála o velikost.

Je sobota večer a já se konečně dostala k fotkám z úterý. Řekla bych, že utekl další týden plný akcí a já mám konečně od Velikonoc zase volný víkend. Doháním teda, co se dá. Taky to znáte? Po hodně dlouhé době jsem si také udělala čas na nějaké to pečení tak snad to dopadne dobře.

This wasted youth

Znáte ten pocit, když procházíte obchody ať už v nákupní náladě nebo bez ní, koukáte na trička, jedno vám padne do oka a teď nevíte, jestli ho vzít nebo ne? V jedné knize od Jane Austenové (myslím, že to byla Emma) byla taková hlubokomyslná věta: Jestli si nejsi jistá svým ano, řekni raději ne. Ta mě často při nakupování inspiruje. V případě trička, co mám na sobě to bylo trochu jinak. Procházela jsem obchod, kde normálně vezmu jenom legíny a jdu, ale tentokrát jsem se koukla i po jiných věcech. Tohle tričko mě zaujalo, protože jsem podobné hledala dlouho do jednoho outfitu do Anglie. Dlouho jsem se rozhodovala, ale když jsem si všimla, že je v akci jenom za dvě stovky nesla jsem ho hned ke kase.....
Takovéhle story bych mohla snad vyprávět o většině mého šatníku, většinou o dost zajímavější, ale to zase jindy.
V pátek mě čeká celodenní Taneční akademie a v sobotu nakupovací výlet do Prahy tak můžete čekovat instagram nebo snapchat (ewiskaa). Mimochodem mě teď čekají dva volné víkendy tak se budu snažit být, co nejvíc produktivní, co se blogu týče. Ovšem znám se, a proto nic neslibuji.

První májová

První máj jsem strávila v práci, vlastně i druhý a třetí. Další dny jsem si "užívala" převážně ve škole teplého počasí a až dneska jsem si udělal trochu toho volna.
Každopádně se mi ověřil můj talent na to se neumět oblékat podle počasí. Na to už jsem si ale docela zvykla, protože ráno v 6, když se oblékám je trochu jinak než potom zbytek dne ... Ale poslední dobou mě docela zachraňuje můj nejnovější kousek - černá kožená bunda. Vlastně mi jí zařídila máma před nějakou paní, co prodává věci z anglických second-handů. Jenomže moje maličkost si zase vybrala do sbírky další motorkářskou věc, ach jo.

V jednom z minulých článků jsem zmiňovala, že ve škole máme docela pohodu. Nevím jestli na učitele také přišlo také jaro, ale teď píšeme tak maximálně 3 písemky do týdne, někdy ani to ne, což už je zvláštní, protože předtím jsme psali každý den klidně i dvě. Tak ale já si nestěžuju, aspoň stíhám dělat věci, které jsem zanedbávala, ale to je na delší povídání.

Poslední dobou jsem si hodně oblíbila tyhle světlé jeany s dírami na kolenou, o mých all-time botách ani nemluvím. Ale když se kouknu na mojí milovanou Mango tašky, co nosím převážně do školy, ukápne mi metaforická slza. Začíná se mi pořádně trhat, ale zatím všechny úspory mají namířeno jinam, takže nová počká až do září.

#MajálesGJŠB

Upřímně nevím jestli je sezóna majálesů v plném proudu nebo už končí, či skončila. Každopádně na plzeňském, na který jsem se těšila, že půjdu, jsem se nakonec koukala jenom z okna obchoďáku. Kamarádka totiž jela na svatbu a nikdo jinej z mých kamarádů nechtěl dát pět stovek za lístky ...

U nás na škole se ale majáles slaví, většinou stejně jako poslední zvonění. No, ale trochu jinak než je to známé ve všech městech. Každá třída má masku podle tématu a jde se průvod po městě. Letošní rok už jsem vzala foťák a snažila se o pár pěkných fotek, no zase jsem měla #BlondStupidMoment a měla jsem plnou paměťovku ... V těchto chvílích mám potřebu vytáhnout z tašky propisku a bodnout si jí do hlavy.  No, ale něco jsem rychle promazala, s mým štěstím i pár fotek ten den vyfocených, ale pár se mi jich povedlo.

Vždycky jsem proběhla kolem průvodu, zastavila se a fotila jak třídy procházejí kolem mě. Zpětně když prohlížím fotky tak výrazy některých lidí, co se koukají přímo do objektivu jsou trochu zvláštní: "Proč mě ta indka fotí?"

Lidice

Před týdnem jsme byli se školou na exkurzy v Praze a v Lidicích. Znáte to ne? Jak si říkáte, že si nemusíte nic připravovat na ráno, že si jenom vezmete něco k jídlu a jdete. No já, tragéd, si chytře vezmu foťák, že udělám nějakou pěknou fotku, ale paměťovku jsem nechala doma. Naštěstí mě zachránila kamarádka.
Sice z Poslanecké sněmovny ani Parlamentu žádné fotky nemám, ale z Lidic jich pár pěkných mám. V areálu lidického muzea jsem také fotili outfit . Myslím, že nějaké fotky se povedly. Mimochodem dvě byli vybrány a poslány do soutěže (Lidice 21.století ... tuším).

Slušnější civil

Pondělí jsou všemi brána za hrozný den. Já mám pondělky docela ráda, tedy když vynecháme fakt, že začíná po víkendu pracovní týden. Tak či tak tohle pondělí patřilo v mém diáři mezi ty lepší, protože jsem měla přes celou kolonku napsáno: Školní exkurze Praha. Jeli jsme se podívat do budov parlamentu a druhá zastávka byla v Lidicích. 

Ráda bych vám ukázala, jak kouzelná rozkvetlá prosluněná Praha může být. To bych si ale nesměla nechat doma paměťovou kartu od foťáku. Naštěstí mi kamarádka půjčila svojí a já mohla alespoň fotit v Lidicích odkud mám i dnešní outfit. 

Před odjezdem jsme jako vždy dostali lísteček s informacemi o exkurzi. To znáte všichni - program, odjezd, příjezd, ..., slovní spojení 'slušnější civil', ale upoutalo značnou pozornost.

Moje prakticky aktuálně jediné nositelné boty už ke mě docela přirostly. Přeci jenom je jaro tak jsem se rozhodla pro trochu barviček. Žlutá košile rozhodně splňuje část slušnější a černé Mango jeany druhou část civil. Oversize trečkot jsem si poslední dobou dost oblíbila, původě jsem si ho kupovala jako svoji velikost,(když jste v nákupním pressu není čas na zkoušení, prostě kouknu a vidím) jenže bych se do něj vešla asi dvakrát. nejdřív jsem ho chtěla nějak upravit, ale nakonec jsem zvolila variantu b a nechalo ho tak jak je.

mimochodem jsem jediná, pro koho je tenhle týden taková oddychovka. Ve škole se mi zdá, že se to klidní a my třeba píšeme jenom dvě písemky za týden, což je prakticky nic. jak jsem na tom vy ve škole? Docela by mě to zajímalo, jak je to na ostatních školách. :)

Je to moje tělo

Právě tu sedím procházím youtube, čtu blogy, piju si svůj cup of tea a přemýšlím. Na začátku ledna (žádné novoroční předsevzetí) jsem si začala vést kalorické tabulky. Dva měsíce přepočítávání každé kalorie a cvičení abych se vešla do limitu. Nikdy bych neřekla, že ty dva měsíce byli plýtváním času, pomohli mi abych se ve svém těla cítila dobře. nemůžu říct, že bych nějak rapidně zhubla, to už jsem spíš nabrala zpět (ne úplně všechno ale něco jo), ale zjistila jsem, díky čemu se cítím dobře.