Jdu hledat velké Možná

Ano, propadla jsem té obří vlně, co se valí celým světem. Do teď jsem byla ta, co to odsuzuje a stále k tomu mám sklony. Pro vysvětlení, pochybuju, že někdo kdo má internet tak nezná Johna Greena. Fenomén posledního roku. Na rovinu ale říkám, ředím se taky mezi jeho obdivovatele, ale šířit to všude po sociálních sítích, že jsem četla Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky mi přijde trapné.
Nechci tím nějak jeho genialitu snižovat, ale jeho "fanynky" asi trochu jo. Protože, je to čistě můj pohled, četly od něj 2 knížky a jsou to hned ty největší knihomolky, jež mají pročtenou celou jeho tvorbu.

Opět když se odlepíme od kritiky, chtěla bych tento článek věnovat jeho dílu Hledání Aljašky.

Omlouvám se, že jsem nepřidala vlastní fotku.

Ačkoliv jde o jeho první dílo, úžasné. Sice mě trochu zklamalo to, že moje prvotní teorie na název knihy nebyla ta pravá, ale za to nejde nikomu dávat vinu.

Opravdu mě zaujala autorova hra se slovy a posledními slovy. Opravdu originální nápad. Každou situaci. i vážnou dokázal hravě odlehčit kapkou černého humoru. Poselství přinášející příběh mě dojalo, sice až na posledních stránkách bylo vše vysvětleno, ale tak, že jsem si řekla: "Waauw!!"

Dějová linie byla tenoulinká, tím nechci říct, že by byl příběh chudý, ale spíš byl naplněn spoustou filozofických myšlenek. Tím kniha zaujala asi nejvíce čtenářů.

Nenapadá mě, co psát, když nechci prozrazovat děj těm, co ještě nečetli, ale doporučuji. Nikdy jsem si do knížek moc poznámek nepsala nebo moc nepodtrhávala, ale u Aljašky to nešlo, tolik myšlenek a otázek podaných formou abyste si sáhli do nitra a přemýšleli také společně s hrdiny.

Netuším co dále dodat. Mrzí mě, že tenhle článek je krátký, ale nenapadlo mě jak zformulovat myšlenky do vět, aby dávaly smysl.