Všemi milovaná kniha, která už dlouhou dobu vládne po internetu, mě sice zaujala, ale ne tak silně, jak jsem očekávala. Asi jsem divná, ale asi je to můj blok, že to co milují ostatní se mě jeví obyčejně.
Nějak nechci urážet tvorbu Johna Greena, ale myslím, že tím jak je moc knížka popularizovaná, ztrácí trochu na osobitosti. Neříkám, že příběh nemá hloubku, ale tím, že každá myšlenka je vystavená v obrázcích statusech kolujících po sociálních sítích, začíná mizet tajuplnost knihy.
Kniha je, ale sama o sobě jeden ze skvostů dnešní doby, který díky Bohu přivádí naší z většiny literaturou nedotčenou generaci zpět ke čtení. Příběh se věnuje několika tématům najednou: láska, nemoc, umírání. Chtěla jsem napsat smrtí, jenže Hlavní hrdinka umírá v podstatě celou knihu
Když teď koukám z okna a přemýšlím, co filozofického příběh říkal, je to těžké. Vlastně jde vcelku u jednu hlavní myšlenku a to. že některá nekonečna jsou větší než jiná. Je to krásná myšlenka a já zatím nenacházím nic ve svém životě s čím bych to mohla spojit, ale v knize to je krásně vysvětleno. V tomto ohledu se mi více líbilo Hledání Aljašky. Tam bylo tolik myšlenek, které jsem si hned propojila se sebou (možná proto, že hlavní postavy mi byly hodně blízké). Důvodem možná bylo, že Hvězdy jsou kamarádky tak jsem si do nich nechtěla dělat poznámky.
Sklouznu-li teď k filmovému ztvárnění, jsou si hodně podobné. Sice jsou různé odchylky v tom, že to, co se měla stát v letadle se stalo na večeři. Tak ale s tím se musíme smířit.
Žádné komentáře:
Okomentovat